(Lašsko jako literární a politická mystifikace)

 

Před časem jsem na Facebooku zveřejnil výňatek z knihy Valaši a Valašsko od Jaroslava Štiky, etnografa, folkloristy a dlouholetého ředitele skanzenu v Rožnově pod Radhoštěm; text, který hovoří o Frenštátsku jako o tradiční součásti Valašska – do té doby, než se v něm začalo uměle, propagandisticky pěstovat vědomí příslušnosti k Lašsku.

„Ti ze starší generace, kteří se hlásili k Valašsku, zdůvodňovali tento vztah podobností kroje (Trojanovice, Frenštát) nebo i tím, že až do poloviny 20. století vyháněli svá stáda na salaše po rožnovské straně Radhoště. K ,salašnickým‘ obcím ještě v polovině 20. století patřil Lichnov a Bordovice, na rozdíl od Vlčovic a Štramberka. V tomto čase bylo ještě možno se setkat s původním neovlivněným povědomím, lišícím se podle generací. U té nejstarší obvykle ještě převládal vztah k Valašsku, u té střední bylo časté nulové povědomí, pokud nebylo ovlivněno např. příslušností dotazovaného k Lašské župě hasičské, kdežto u dětí převažoval vliv školy: v hodinách češtiny se učili o příslušnosti své obce k Lašsku. Formani z Frenštátska byli ve světě považováni za Valachy.

 

Nyní bych chtěl na text Jaroslava Štiky navázat pojednáním o Lašsku a Laších. Jeho autorem je profesor Richard Jeřábek, uznávaná autorita českého a světového národopisu. https://1url.cz/rJLQf Protože jde o text poměrně složitý, vypíchnu z něj několik pro obyvatele Frenštátu důležitých tezí.

 

1/ Pojem „Lašsko“ je před začátkem 19. století v národopisu ještě pojem neznámý. „Teprve v práci Aloise Maniaka z roku 1839 se zmiňují Lachové jako slezští Slované žijící jen na malém okrsku a tvořící přechod od Moravanů k Polákům.“

2/ Pojem „Lach“ se zřejmě rozšířil v době valašské kolonizace západních Karpat (konec 15. až počátek 18. stol.) a byl užíván horaly jako hanlivé označení pro obyvatelstvo nížin. „Ti, kteří byli svými sousedy označováni za Lachy, sami se víc považovali za Valachy, tedy za lid přináležející z nemalé části ke karpatským osídlencům. Snad to vyplývalo ze skutečnosti, že na hukvaldském panství vskutku sídlilo obyvatelstvo valašského rázu.“

3/ Idea Velkého Lašska a samostatného lašského národa (medializovaná v současnosti Zdeňkem Krulikovským, tvůrcem tzv. Markrabství lašského) je literární mystifikace z pera „zavilého propagátora Lachů Joži Vochaly. Jeho spekulace dovedl až k absurdní idei ,lašského národa‘ Erwin Goj, známější pod básnickým pseudonymem Óndra Łysohorský.“

4/ Laši jsou ti, kteří nevědí, co jsou. „Pokud bychom vůbec přistoupili na to, že se Laši zformovali ve svébytnou etnografickou skupinu, …pak by šlo v podstatě o tu část českého obyvatelstva severovýchodní Moravy a přilehlé části těšínského Slezska, která se kulturně ocitá na hranici Hané, event. Záhoří, a Valašska, ale též národnostně smíšeného Kravařska, a která nezdědila, ba ani si sama od sebe nevypěstovala etnografické povědomí vzájemnosti a kulturní jednoty.“

5/ Pokud na existenci Lašska vůbec přistoupíme, pak Frenštátsko zasahuje jen částečně, a to především nářečím (dnes již prakticky vymřelým) lišícím se od nářečí rožnovských a jižněji žijících Valachů. Podíváme-li se však na tradiční kroj, pak „jím se například obyvatelé Frenštátska odlišují od lidu na ostatním Lašsku a přibližují se víc k Valachům na Rožnovsku. Vymezování Lašska podle nářečních kritérií může sice platit v dialektologii, nelze je však považovat za závazné pro národopisné úvahy, protože hranice dialektů a kulturních jevů se nezřídka značně liší.“

Celé pojednání o Lašsku, Kravařsku a Hřebečsku od profesora Jeřábka: https://1url.cz/rJLQp

 

PH 2. dubna 2025

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *