Hej, páni konšelé, vyslyšte nevinný přání
Hej, páni konšelé, já bych chtěl na zemi ráj
Možná že mám přání omšelé
Svět je však zlej – a proto
Hej, páni konšelé, já bych rád měl ráj!
- pavel.hub74@seznam.cz
Nedávno mi kámoš (nebudu jmenovat, byl to Drahoš) rozsedl sedací kostku v obýváku. Uvažoval jsem, že ji vyhodím a koupím novou, ale tím bych nejspíš hodně naštval Lucii. Ta si totiž kostku ve vylepšené podobě natolik zamilovala, že je schopna
Jsem vášnivý zahrádkář. Jakmile se březen přehoupne do dubna a sluneční paprsky začnou otvírat poupata a pivní zahrádky, nevydržím v bytě. Letní sezóna je tady. Dnes, v pátek 4. dubna, jsem po půlroční pauze konečně vyrazil na hřiště k Micanům.
Víš, co spojuje všechny tyto slavné Čechy? Jiří Císler, Jan Vyčítal, Leoš Suchařípa, Václav Havel, Karel Schwarzenberg, Jiří Dienstbier, Pavel Rychetský, anebo – proč ho nezmínit – Jan Jakob (to je ten blbec z TOP 09). Ano, ti všichni ráčkují,
aneb Jsem to ale kus koňa Před chvílí jsem se vrátil od zubaře se zvláštním, těžko definovatelným pocitem. Dva týdny jsem poočku sledoval kartu na stole vedle svého PC, abych neprošvihl termín. A dnes jsem byl už od rána v
aneb Jak se bohém (ne)stal Bohem „Nejcennější věta, jakou jsem kdy slyšel: ,Dans le véritable amour c´est l´âme, qui enveloppe le corps.‘ Při opravdové lásce je tělo zahaleno duší.“ – Friedrich Nietzsche Ve středu 27. října 1993 kolem půl
aneb Jak jsem v bordelu tančil Lašské tance Seděl jsem s přáteli v Mrtvole, dnešní restauraci U Bobra, a dopíjel pivo – nevím už kolikáté. Věděl jsem, že je nejvyšší čas vypadnout: začínalo se „panáčkovat“ (kdosi už poručil první rundu) a
aneb Jak mě ojebal cigán Znáte ten příběh z Rychlých šípů, jak se jeden topil, až se ukázalo, že si dělal srandu? A jak se pak jiný utopil, protože mu nikdo nevěřil, že se topí doopravdy? Proto žebrákovi vždycky dám
aneb Jak jsme v Hostašovicích zapálili chalupu V knize Obec Hostašovice na přelomu tisíciletí se píše: „23. května 1981 vypukl požár v domku Františka Huba číslo 74. Příčina požáru byla hra dětí se zápalkami.“ Ano, tušíte správně – ty sirky byly moje.
aneb Jak jsem se vyznamenal před podplukovníkem v záloze Bylo jednou jedno staré gymnázium… Ale ne, začněme jinak. On ten gympl ve Frenštátě pořád ještě je, i když od roku 1987, kdy v něm proběhly obě níže vylíčené hodiny