Pavel Hub - Blog

(Vzkaz kamarádovi z Berouna I)   Kdysi dávno na VŠ kolejích mi kamarád, student historie, se smíchem ukazoval fotografie z vypůjčené studijní literatury, obrázky tzv. kretinů z Valašska. Šlo o nekvalitní snímky mužů, žen a dětí s obličeji znetvořenými následkem

(Vzkaz kamarádovi z Berouna II)   Nikoli, nejsou ani bratři, ani „naši“. To je přežitý a zavádějící obraz poukazující na společné dětství či společného otce, mýtického praotce Čecho-Slováka. Zkusme si to představit jinak, trochu méně nepřesně. Představme si, že Čech

(Vzkaz kamarádovi z Berouna III)   Nejen Češi, nýbrž i Moravané oslovili zbrojařské firmy, aby nasbírali munici pro válkou zmítanou Ukrajinu. V průběhu pátečního happeningu, který zorganizovalo Město Brno, mohli obyvatelé Moravy petičním podpisem vyjádřit svůj souhlas s odesláním dvou

(Text zveřejněný ve výroční brožuře)   V době, kdy se soubor Sedmikvítek teprve rozkoukával a pokoušel se o první krůčky, jsem už já byl poučeným a poměrně zdatným běžcem. Alespoň tak jsem si to tehdy namlouval. Bylo mi nějakých sedmnáct let

(Už mě štvou všichni ti Ľaši)   Pokud jde o „valašské geny“, je můj kádrový profil v pořádku. Tatův klan: Hostašovice, Hodslavice, „Kojatín“ (okrajová oblast Valašska, žádný „Kuhländchen“), matčin klan: Perná, Hrachovec, Valmez, Vsetín. Od svých jedenácti let žiju ve Frenštátě, cítím

(Jarní procházka po trochu jiném Frenštátě)   Všechno má dvě tváře, město i člověk. Tu líbivou, na kterou jsme pyšní a kterou ukazujeme ostatním, a tu ošklivou, za kterou se stydíme a kterou před nimi schováváme. Pravdu (Úplnost) o člověku