Starej se, lásko, už mi praskla voda!
Jsem vášnivý zahrádkář. Jakmile se březen přehoupne do dubna a sluneční paprsky začnou otvírat poupata a pivní zahrádky, nevydržím v bytě. Letní sezóna je tady. Dnes, v pátek 4. dubna, jsem po půlroční pauze konečně vyrazil na hřiště k Micanům. A jak jinak než na kole. No baže, na pivo jezdím zásadně na kole. Díky […]
Říkám to pořád: čeština je pro Čechy moc těžká
Víš, co spojuje všechny tyto slavné Čechy? Jiří Císler, Jan Vyčítal, Leoš Suchařípa, Václav Havel, Karel Schwarzenberg, Jiří Dienstbier, Pavel Rychetský, anebo – proč ho nezmínit – Jan Jakob (to je ten blbec z TOP 09). Ano, ti všichni ráčkují, respektive ráčkovali. Vsadil bych se, že ráčkoval i sám Mistr Jan Hus. Říkám to pořád: […]
Jak ten čas letí
aneb Jsem to ale kus koňa Před chvílí jsem se vrátil od zubaře se zvláštním, těžko definovatelným pocitem. Dva týdny jsem poočku sledoval kartu na stole vedle svého PC, abych neprošvihl termín. A dnes jsem byl už od rána v pohotovosti. V čekárně jsem byl včas, leč čekal jsem nezvykle dlouho. Nakonec přece jen přišla […]
Zdrogovaný
aneb Jak se bohém (ne)stal Bohem „Nejcennější věta, jakou jsem kdy slyšel: ,Dans le véritable amour c´est l´âme, qui enveloppe le corps.‘ Při opravdové lásce je tělo zahaleno duší.“ – Friedrich Nietzsche Ve středu 27. října 1993 kolem půl třetí odpoledne jsem snědl hrst lysohlávek čili hub s psychedelickými účinky, údajně podobnými účinkům LSD. […]
Nšo-či z Frýdku-Místku
aneb Jak jsem v bordelu tančil Lašské tance Seděl jsem s přáteli v Mrtvole, dnešní restauraci U Bobra, a dopíjel pivo – nevím už kolikáté. Věděl jsem, že je nejvyšší čas vypadnout: začínalo se „panáčkovat“ (kdosi už poručil první rundu) a mě ráno v sedm čekala pedagogická porada. Psal se rok 1996 a já jsem si coby […]
Přestupek za čtyři litry
aneb Jak mě ojebal cigán Znáte ten příběh z Rychlých šípů, jak se jeden topil, až se ukázalo, že si dělal srandu? A jak se pak jiný utopil, protože mu nikdo nevěřil, že se topí doopravdy? Proto žebrákovi vždycky dám nějakou tu peněžní almužnu, protože co kdyby? Proto se raději nechám napálit, než abych si […]
Už hořela, když v ní děda ležel
aneb Jak jsme v Hostašovicích zapálili chalupu V knize Obec Hostašovice na přelomu tisíciletí se píše: „23. května 1981 vypukl požár v domku Františka Huba číslo 74. Příčina požáru byla hra dětí se zápalkami.“ Ano, tušíte správně – ty sirky byly moje. Byly to sirky, kterými jsem si zapaloval marsky, když jsem s Kejsym, Bobem a Nellym pobýval […]
Groteska v učebně chemie
aneb Jak jsem se vyznamenal před podplukovníkem v záloze Bylo jednou jedno staré gymnázium… Ale ne, začněme jinak. On ten gympl ve Frenštátě pořád ještě je, i když od roku 1987, kdy v něm proběhly obě níže vylíčené hodiny chemie, se dvakrát přestěhoval. Tenkrát však stával na konci Tyršovy ulice „naproti policajtů“, na místě […]
Hrubý faul
aneb Co se přihodilo, když náš táta hrál Je neděle 11. května 1969. Na škvárovém hřišti TJ Sokol Hostašovice sprintuje hbitý záložník, 26letý agronom Ladislav Hub. Jeho rychlost dělá soupeři starosti: Láďovi vycházejí kličky, míč má jako přilepený na kopačkách, ještě nikdy nepociťoval takovou radost ze hry. Není divu, Láďa dnes hraje svůj velký […]
To proto, že ve mně spí žena
aneb Jak mi Merta nasadil brouka do hlavy Stál jsem na autobusové zastávce v Hostašovicích a přemýšlel: snad o Tomu Mixovi, králi kovbojů, snad o tom, proč King Fisher, hráč, pistolník a dobrodruh, zemřel tak, jako žil – s pistolemi v rukou. Jakmile jsem se naučil číst, začal jsem totiž hltat prvorepublikové škváry a […]