(Klíč k duchu této doby)
„Feminismus se oháněl lidskými právy, aby ospravedlnil v ženě čubu.“ – Josef Šafařík, filosof a duchovní učitel Václava Havla
Vyvrcholením oslav 17. listopadu, státního svátku České republiky, na Václavském náměstí v Praze bylo „performativní vystoupení“ ruské punkové skupiny Pussy Riot. Organizátoři Koncertu pro budoucnost nechali „Pussynky“ vyvrcholit pod sochou svatého Václava. Zaznělo také poselství Jeho Svatosti dalajlámy.
Jedno nechápu: Proč jdou Putin a Pussy Riot proti sobě, když mají stejný cíl – zlikvidovat Západ? Není přece lepší strategie než podnítit rozkladné procesy ve společnosti, zrelativizovat její hodnoty a morálku překračováním tradičních tabu, dát lidem vulgární podívanou a žranici, zrušit rozdíl mezi sprostým a posvátným. Není Putin přece jen hlupák? Nevyužil by mazaný „gosudar“ tyto coury pro své politické záměry? Nejsou nakonec Pussy Riot Putinova „pátá kolona“? A co na to Jan Tleskač?
To, čemu dnes říkáme Nový světový řád (New World Order, NWO), je stará zednářská či osvícenská vize světa, která se velice rychle stává dominantním duchem naší doby. Její základ položila Francouzská revoluce, při níž povstalci „svrhli z trůnu“ Krista coby obraz k božství směřujícího člověka a na jeho místo dosadili prostitutku, „bohyni rozumu“, a složili jí hold.
Pro NWO je nicméně i rozum na překážku, spásu má přinést výhradně libido. Sex je tím, co – za předpokladu odhození studu, svědomí, důstojnosti, morálky… tedy „břemene lidství“ – povede k vytouženému všelidskému sjednocení. Kultem uctívání se proto stává archetyp prostopášnice, obraz nového ženství, nové Madony.
Uctívání svobody bez hranic vymývá člověku mozek, zbavuje ho lidské důstojnosti a noří do pornografické živočišnosti. Před pár dny jsem si přečetl, že Madonna natočila video, ve kterém na všech čtyřech s obojkem na krku vychlemtala vodu z misky jako fena. Myslíte si, že jde o pouhý exhibicionismus a komerční tah rozežrané celebrity? Jsem si jist, že jde o víc. O to, že Madonna, tato umělkyně-běhna, vědomě či nevědomě vyšlapává cestu onomu novému ženství ála NWO, ženství šťastnému v poloze Ďáblovy čubky.
V dramatu Noční můra se Josef Šafařík zamýšlí nad předpoklady uskutečnění Utopie coby vize sjednoceného světa; vize společnosti jedinců, jejichž rovnost a vzájemné porozumění jsou založeny na odvrhnutí morálky, „vyšších hodnot“ a „břemene lidství“, na ponoření se do sféry živočišného.
„Člověk totiž je živočich se špatným svědomím; to činí jeho návratu k přírodě nemalé obtíže; se svědomím nazpět k přírodě nelze. Návrat je možný jen za cenu kompromisu: svědomí se utiší, když se daří vydávat živočišné za lidské. …Neboť žena uspí špatné svědomí člověka tím, že v něm ocení živočicha. Žena mystifikuje živočišné lidským, čtvernožce vzpřímenou chůzí.
Utopie se nemohla uskutečnit, dokud muž chtěl být hodnocen bohy; uskutečnila se však, jakmile se soudu božského zřekl a přivolil, aby byl oceněn ženou. Utopická hegemonie ženy vyplynula z mužovy ochoty být ceněn a ospravedlněn jako živočich. Muž, který béře svou cenu od ženy, je pro kulturu a humanitu bezcenný, je šťastný v kleci. Absolutní protiklady: žena a religiosita. Existuješ-li ženou, nemáš identitu, ztrácíš duši, tečeš, nejsi. V Utopii muž dosvědčuje v ženě kurvu a kurva žida v muži. Utopický a irreligiosní jsou synonyma.“
Polský novinář Pawel Lisicki v knížce Islám a sebedestrukce Západu píše:
„Nejpřekvapivěji působí poznatek vycházející z pozorování současné kultury, že se křesťanská charakteristika lidské přirozenosti ukázala pravdivá. Člověk ponechaný sobě samému zabředává do zla; jeho rozum a vůle prohrávají ve střetu se smyslností; místo uspokojení a zadostiučinění dochází k degeneraci. Tužby potřebují stále nové podněty a překračování nových tabu. Poslední obětí tohoto nepřetržitého procesu destrukce se nakonec musí stát ,já‘ samotné, které tento proces začalo. …
Autonomie člověka znamená sice smrt Boha, ale nakonec vede k postupné smrti samotného člověka. Z tohoto hlediska by poselství osvícenství znělo: Zabíjej, pokud můžeš, a dělej, co chceš. Veškerá morálka se proto musí jevit jako luxus. A jakýkoli způsob chování – omezením. Ateismus vede k nicotě. ,Každý ateista musí být úchylný.‘“
V závěru cituje Lisicki markýze de Sade. Tolik na vysvětlenou, co jsou Pussy Riot zač. To, že si jako ospravedlnění své dekadence a perverze vzaly Putina, resp. boj proti němu, je pouze zástěrka. A že se to lidem na Václaváku líbilo?
Bylo by možná zajímavé zjistit, kolik z nich ta performance skutečně oslovila, protože jsou stejně zvrhlí jako samotné „umělkyně“, a kolik z nich tleskalo jenom proto, že jde o protiputinovské rebelky. Člověk nejen snese, ale dokonce ocení všechno, co je ve shodě s jeho světonázorem, s jeho vnímáním svobody. I bizarno, úchylno, démonično, pornografično… a jakoukoli prasárnu. Jistě, na hnoji není nic špatného, ale pokud ho naházíme lidem do obýváku, ať už ve jménu čehokoli, nebude se jim to líbit – mají-li ještě zdravý rozum. Underground má zůstat v podzemí. Je smutné, že se na ten úchylný teátr nejspíš dívaly i děti s dosud zdravým cítěním a zdravými mozky. A je smutné, že si lidé neumí či nechtějí vzít k srdci poselství jiných ruských umělců, třeba Bulata Okudžavy: „Za všech okolností zůstaň člověkem.“
„Nikdo není tak beznadějně zotročený jako ti, kteří se domnívají, že jsou svobodní.“ – Johann Wolfgang von Goethe
PH 19. listopadu 2022