Jsem vášnivý zahrádkář. Jakmile se březen přehoupne do dubna a sluneční paprsky začnou otvírat poupata a pivní zahrádky, nevydržím v bytě. Letní sezóna je tady.
Dnes, v pátek 4. dubna, jsem po půlroční pauze konečně vyrazil na hřiště k Micanům. A jak jinak než na kole. No baže, na pivo jezdím zásadně na kole. Díky němu jsem rychle na místě a cestou zpátky se mám o co opřít. Zvlášť když musím hodně přemýšlet.
I teď, když sedím doma u „kompu“, musím stále myslet na to, co jsem zaslechl odpoledne ve školní družině. V jednu chvíli jsem zaměřil zrak na devítiletou Anežku s břichem ukazujícím na devátý měsíc těhotenství, kterak křičí přes pískoviště na svého osmiletého snoubence:
„Starej se, lásko, už mi praskla voda!“
Já vím, že měla tričko vycpané plyšákem. A vím, že rodila jenom jako. Ale i tak to se mnou zamávalo. Nemůžu říct, že by mi praskly nervy, ale stejně: udělal jsem dobře, že jsem si k Micanům vzal kolo.