aneb Jsem to ale kus koňa
Před chvílí jsem se vrátil od zubaře se zvláštním, těžko definovatelným pocitem. Dva týdny jsem poočku sledoval kartu na stole vedle svého PC, abych neprošvihl termín. A dnes jsem byl už od rána v pohotovosti.
V čekárně jsem byl včas, leč čekal jsem nezvykle dlouho. Nakonec přece jen přišla sestra a kartu si ode mě vzala. Brzy byla zpátky a k mému údivu mě odmítla vzít na domluvenou preventivní prohlídku.
„Tak vy mě nevezmete! Jak je to možné? Datum: 27. února, čas: 12.00… Všecko sedí!“
„Ano, všecko sedí, ale… měl jste přijít v roce 2023.“
Aúú!!! Jsem to ale kus koňa! Takže jsem se opozdil o dva roky. Jak ten čas letí… Raději zavolám kamarádce a zeptám se, kdy přesně končí prázdniny a začíná škola. Protože do práce se – tak jako k zubaři – chodí v aktuální rok. A hned na první pokus.
