aneb Jak jsme zbili Babiša

 

Blíží se Vánoce a jim předcházející konjunkce Jupitera se Saturnem. Není divu, že člověk má v noci všelijaké sny.

„Pote sem,“ řekl Holeček se svojí typickou hodonínskou výslovností. Významně se podíval na Šnapeho i na mě a pokračoval:

„Petřík prý vyhrožoval Špenátě – měl by dostat po čuni.“ Oba jsme souhlasně přikývli.

„Tož pome, najdeme si ho,“ uzavřel Holec naše společné ujednání.

V místnosti to hučelo jako v úle, spářka byla v plném proudu. Účastníci se na sebe mačkali, tlachali a opíjeli se. My tři jsme se prodírali mezi nimi a hledali „toho hajzla, co vyhrožoval Špenátě“. Po pár minutách jsme ale, poněkud zklamáni, museli konstatovat, že Petřík dnes nejspíš nedorazil.

„Tak zbijeme Babiša,“ navrhnul Šnape. Museli jsme s Holečkem uznat, že to není špatný nápad.

Došli jsme k nevzhlednému skrčkovi.

„Babišu, pocem,“ oslovil jej Holec způsobem, který mi zaimponoval. (Příčí se mi běžně užívané „pojď tady“, jde o logický a gramatický nonsens.) Skrček se neochotně přišoural.

„Chytni ho pod krkem,“ poradil Holec Šnapemu. „A ty, Pavlušo, ho otoč hore nohama.“

,Do řiti, Kamil tu není, takže černou práci odvedu já: to mám z toho, že jsem z nás tří vyrost nejvíc,‘ remcal jsem v duchu.

„Co záda, dobré?“ staral se Šnape.

„Dobré,“ odvětil jsem statečně.

Držel jsem Babiša za kotníky hlavou dolů, až mu tričko vyjelo z gatí. Třepal se a vykřikoval hloupé nesouvislé věty, kterými se těžce proviňoval proti pravidlům českého jazyka. Dopálilo mě to.

 „Kopni do něho,“ vyzval jsem Šnapeho. Viděl jsem to v jednom filmu s Antoniem Banderasem. Šnape se ale k ničemu neměl.

„My jsme proti násilí,“ vysvětlil za něj Holec.

Boha jeho, zapomněl jsem, že moji dva kamarádi vystudovali filosofii. S důrazem na marxisticko-leninskou, ale to už je promlčené.

„Tak ho zlechtáme,“ přišel jsem s alternativou.

„To by šlo,“ přikývli kámoši.

A tak jsme Babiša lechtali a on se smál a smál. Ale protože každá voda nakonec steče dolů, přestalo nás to po chvíli bavit. Vynesli jsme ho ven před barák a pověsili – Šnape odkudsi vyčaroval kus špagátu – hlavou dolů za rýnu. Tak tam visel a žádný z těch, co šli kolem, mu nepomoh.

 

 

PH 20. prosince 2020