Proč žiju v Čechii, a ne v Čechomorávii?

(Taková malá čapkovská úvaha)

 

Na Facebooku se objevil článek s názvem Pravé české rohlíky z Moravy – iRecept. Neodpustil jsem si komentář:

Takže příště bude „pravá moravská houska z Čech“? Budeme rozlišovat mezi Čechy z Čech a Čechy z Moravy? Nebude lepší vrátit se k užívání jednoduchých prapůvodních pojmů Moravané a Češi, abychom jasně věděli, že český rohlík zůstává českým rohlíkem, i když byl vyrobený (případně vylepšený) na Moravě? Marná sláva, dokud nebudou Moravané Moravané, ale Češi z Moravy, žijeme v absurdistánu; nedivil bych se, kdyby mi ve slovenské restauraci nabídli „pravého českého moravského vrabce“. Ještě že jsem vegetarián.

 

 

 

Fakt mě irituje, že se ze slova český udělala značka potírající všechno ostatní. Velšan či Skot by se urazil, kdyby ho nazvali Angličanem. Ir by nejspíš rovnou střílel. S označením Brit by ovšem každý z nich souhlasil. Je Velká Británie, nikoli Velká Anglie. Je štěstím Ostrovanů, že mají pojem zastřešující všechny národy ve státě. My takové slovo nemáme, a tak u nás všechno válcuje Čech a český. Je to ale nutné?

Máme Českomoravskou vrchovinu, chodíme na skupinu Čechomor – nikomu toto spojení nevadí. Proč by se tedy naše společná země nemohla jmenovat Čechomorava nebo Čechomorávie (s koncovkou podle Anglie, Francie, Itálie, Moldávie, Albánie, Jugoslávie…)? Ostatně tuto koncovku dnes už používáme v mezinárodní transkripci pro pojem Česko: Czechia.

Československo je pro nás nostalgická vzpomínka, mnozí z nás s koncepcí čechoslovakismu dodnes souzní, neboť v ní vyrůstali. Až do roku 1992, do „česko-slovenského rozvodu“, byla pro nás tato politická idea samozřejmá, byla to realita. Nedovedli jsme si představit, že by tomu někdy mohlo být jinak. S odstupem času, s pokračujícím popíráním moravské identity (všichni jsme prý Češi) a setrvalým odmítáním moravských politických cílů (obnovení zemské samosprávy a spolkového uspořádání státu) však dospívám k jednoznačnému názoru: čechoslovakismus, jakož i současný čechismus nebrat!

Nesouzním s těmi organizovanými moravskými patrioty, kteří teskní po Habsburské monarchii, v níž bezpochyby měla Morava důstojnější postavení než má v současném českém státě. Nejsem příznivcem monarchistických resentimentů, Němci a němčina v našich zemích mi nechybí a Benešovy dekrety považuji za nedotknutelné. Jedno však vím určitě: přežilo se Rakousko-Uhersko, přežilo se Československo, přežije se i Česko.

„Hle, všecko tvořím nové.“ – Zjevení Janovo 21,1-5

 

Československo možná znělo našim předkům při svém vzniku divně. Pojem Čechoslovák u nás fungoval podobně jako na Ostrovech Brit – byl zastřešující, vyjadřoval politický národ, nikoli národ etnický. S tím jsem problém neměl. Nejde mi dnes ale do huby slovo Čech. Čechem se prostě být necítím, ani jím historicky a etnicky nejsem. Jsem Moravan, anebo Čechomoravan žijící v zemi, kterou sám pro sebe nazývám Čechomorávií. Koneckonců Moravia, stejně jako Bohemia, je ve světě dobrá značka. Moravští bratři nám vybudovali skvělou pověst – není důvod se za slovo Morava stydět.

WELCOME TO CZECHOMORAVIA!  🙂

 

,,To slovo (Česko) je vadné a nelze nad ním ani při nejlepší vůli zamhouřit oko. Nejde to. Jsem ochoten žíti na Moravě, ve Slezsku, v Čechách, na Slovensku a s jistým sebezapřením i v Praze. V Česku bych žíti nedokázal. Ani umřít bych v zemi s takovým jménem neuměl. (…) Kdyby si někdo, nedej pámbu, vymyslel nějaké to Moravsko, tak bych se dopustil trestného činu vraždy. Argumenty pro Česko jsou možná věcné, ale to slovo zní opravdu žalostně. Co je mi do toho, že je správně odvozeno od příslušného přídavného jména, že je toho slova zapotřebí jako protějšku k jménu Slovensko. Já to vůbec nemám zapotřebí. Vůbec mně nevadí dvouslovné názvy, spokojím se s českou zemí, českým krajem, s českou republikou. Pro jedno slovo navíc mně huba neupadne…“  –  Jan Skácel, Proboha raději ne (1969)

„Všimněte si, kolikrát v novinových titulcích se uvádí adjektivum ,český‘, např. v Lidových novinách nebo v MfD: ,Češi pomohli objasnit kosmickou katastrofu‘, nebo ,Čeští vědci objasňují mužskou neplodnost‘, ,Češi našli zub mamutího mláděte‘, ,České ovoce hnije na stromech‘, ,Čech objevil Vivaldiho operu‘, ,Naše upravené zahrady berou cizincům dech‘, nebo v textu: ,Česká sportovkyně, příslušnice malého českého národa, porazila…‘ Myšlení Čechů bylo a je naplněno národní malostí, skrývanou nevírou ve vlastní síly, ale současně skálopevným přesvědčením, že Česko je středobodem světa, k němuž vzhlížejí s obdivem ostatní národy.“ – Tomáš Krystlík, Zvláštnosti české povahy

„Mám rád koně. A Morava je kraj, kam až koně došli, dosáhli. Tataři se zastavili na Vysočině. A tak je Morava také místo, kde začíná Východ. Vezměte třeba regimenty ze starého Rakouska. Z Moravy se chodilo k jízdě, z Čech k pěchotě. A rozdíl v lidové písni je tak nápadný, že je to rozdíl dvou kultur. Kdysi mě uráželo, když se říkalo: moravští básníci. Ale dnes to beru skoro jako vyznamenání. …

Morava je podivuhodná země už proto, že je a není. Kdysi v dávné historii, bývala markrabstvím volně spojeným s Českým královstvím. Dnes splynula s Československou federativní republikou a její jméno se vyskytuje už jenom v celostátních předpovědích počasí a v národních písních.“ – Jan Skácel

 

 PH 11. září 2023

 

 

 

10 komentářů

  1. Ano, to me zaujalo, muj navrh: republika ceskomoravskoslezska, neboli cmsr. Zajimave podneti k oznaceni cechu na morave prinasi nova strefoskolska ucebnice „dejiny moravy“ od jmenovce ondreje hyska. Poblazneni nacionalismem 19.stoleti se tak zacala definovat cast obyvatelstva na morave, podobne jako nemci v rakousku. Mame tehdy od dob tzv. Ceskeho narodniho obrozeni u nad na morave i moravske cechy. Zdravim z vidne a slavonic. Dalibor hysek.

    Odpovědět

  3. Skvělý text se skvělými citacemi, pane Hube. Můj názor se s Vaším překrývá téměř dokonale. Jen ten společný název doporučuji hledat podle jiného principu – po vzoru Nizozemí, Belgie, Briánie nebo Německa takový, aby neobsahoval ani část slabiky z kteréhokoliv jména tří zemí státu.

    Odpovědět

    1. Taky mě to napadlo a pokud by se podařilo takový neutrální, dobře znějící název vymyslet, bylo by to ideální řešení. Sám jsem se o to zatím nepokusil. Ukládám do paměti jako další výzvu. 🙂 A díky za váš komentář – těším mě, že se na tyto věci díváte podobně.

      Odpovědět

  4. Ano, ano! Přesně tak to cítím i já. Kolikrát jsem upozorňoval – když bylo Československo, proč není teď Českomoravsko! Nebo Bohemia, země Česká a země Moravská. Je to naše moravská dobrota, naše slabost. Slováci si to dokázali vydupat, tak si to musíme vydupat i my, Moravané. Když je někdo třeba zvolen do PS, měl by tam především bránit zájmy Moravy a ne že se z něho stane Cajzl.

    Odpovědět

    1. V listopadu jsem na FB napsal komentář, v němž jsem se vyjádřil (sám za sebe) jak k názvu Česko, tak k názvu Českomoravsko:
      Název ČESKO zní prostě blbě; skoro stejně blbě jako MORAVSKO nebo ČESKOMORAVSKO. Na to poukazoval Jan Skácel – básník, tj. člověk s vysoce rozvinutým citem pro zvukovou stránku jazyka (viz jeho výroky pod mým textem výše). Nicméně: v době, kdy o tom Skácel mluvil, tedy v roce 1969, bylo zcela běžné, že součástí názvu zemí bylo i označení politického zřízení. Název Česká republika tudíž nijak nevybočoval z dobové konvence. Dnes je ale takový název poněkud hloupý a trapný – proto to nedávné politické úsilí zavést název jednoslovný. ČESKO má bohužel pro nás Moravany a Slezany horší důsledky než ČR, neboť svádí více k zaměňování názvu státu s jeho částí, tedy Česka s Čechami (což nedělají jen Češi, ale ještě častěji Slováci, např.: „Zajtra idem do Čiech, do Ostravy.“). Tím se stupňuje čechizace moravskoslezského prostředí. Pokud by tedy mělo někdy v budoucnu dojít k přejmenování našeho státu, propaguji název Čechomorávie (viz můj text) nebo Čechomorava (podobně jako Litva). Slovo „českomoravský“ bych ponechal pouze v podobě přídavného jména, jako součást složených názvů.

      Odpovědět

    2. „Je to naše moravská dobrota, naše slabost.“ – S tímto vaším tvrzením jsem zcela zajedno. Pokud jako Moravané chceme uspět, nemůžeme donekonečna nadávat na Čechy a vymezovat se vůči nim. Především musíme obnovit vědomí moravské identity ve vlastní zemi, tedy na Moravě. Dokud nepotáhneme za jeden provaz (myslím tím drtivou většinu obyvatel Moravy), pak na nějaké moravské požadavky můžou v Praze zvysoka kašlat – budou je stále vnímat jako výkřiky skupinky moravských separatistů. A do jisté míry v tom mají pravdu, protože vědomí vlastní identity je na Moravě pořád velice slabé; řekl bych, že obyvatelé Moravy si jím ve své většině nijak nezatěžují hlavu – identifikují se jako Češi, resp. Češi z Moravy. Palackého vychytralá koncepce dějin jednoho národa českého v Čechách a na Moravě přináší své ovoce. Moravané, chtějí-li o sobě dát světu zase vědět, musí v prvé řadě obnovit svoji samosprávu, užívat jméno své země v běžných i státnických záležitostech a především: musí ukázat sílu. Čímž nemyslím demonstrace na Václaváku, ale šíření vlastní kultury. Pro tu jako stěžejní vidím existenci vlastní moravské televize (MT), ovšem televize na úrovni! S vlastní publicistikou i filmovou tvorbou, v níž se budou vedle spisovné moravštiny (= češtiny) objevovat ve vysoké míře prvky moravských nářečí. Takže v tomto pořadí: 1/ emancipace na poli kulturním, 2/ posilování svébytné identity u obyvatel Moravy, 3/ emancipace na poli politickém.

      Odpovědět

  6. Resentimenty mám obdobné. Ale začal bych tím že bych obnovil zemské zřízení. Pokud Jihlava či Ostrava má málo území ke správě, není problém upravit hranice rozsahu, například podle povodí, beztak tak bylo původní území.
    Země Morava by mohla mít pouze zemský sněm v takovém počtu co měla dříve resp. v počtu desítek zastupujících a hotovo. O tento počet snížit třeba parlament. Cena je stejná, budova stojí staletí v centru Brna – například, nebo kdekoliv jinde, o to nejde.
    Jde o to neztratit, nikdy, vlastní identitu.
    Protože kdo ji někdo ztratí už ji těžko nachází a náhradní je k ničemu…

    Odpovědět

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *