Mnoho let sleduji, jak se vyvíjí moravské emancipační hnutí a s ním i náhled Moravanů na jejich stěžejní témata. Jedním z těchto témat je i dosud neexistující moravská hymna.
Dlouhodobě a urputně jsou sympatizantům hnutí předkládány dva návrhy: písně Moravo, Moravo a Bože, cos ráčil. Snad každému je již jasné, že tímto dilematem zahnali moravští buditelé sami sebe do slepé uličky. Myslím si, že uspokojivé vyřešení tohoto problému spočívá ve schopnosti odpoutat se od fixních představ a v odvaze pokusit se nalézt třetí cestu. Jednu takovou třetí cestu si dovolím navrhnout, nicméně ještě před tím vysvětlím, proč se mi jako moravská hymna nezamlouvá ani jedna z obou kandidujících skladeb.
Pokud jde o píseň Moravo, Moravo, je naprosté většině současných Moravanů neznámá a lhostejná. Co se o této skladbě píše na Wikipedii: „Moravo, Moravo je lidová nebo zlidovělá vlastenecká píseň, poprvé vydaná počátkem 19. století a někdy užívaná jako moravská hymna. …Dnes se píseň Moravo, Moravo používá jako znělka na nádraží v Blansku a noční verze na nádražích Blansko a Blansko město.“ Neboli vnucovat současnému obyvateli Moravy archaicky působící obrozeneckou píseň, pohřební tryznu, jež de facto žije jen v moravských vlasteneckých spolcích a na nádraží v Blansku, mi přijde, slušně řečeno, nemoudré.
Asi namítnete, že Tylova a Škroupova skladba Kde domov můj? je úplně stejně archaická, a přesto je jako česká hymna bez pochybností přijímána. Ano, je. Nicméně je tu jeden zásadní rozdíl: píseň Kde domov můj? se českou hymnou stala jaksi včas, tzn. v době, kdy obrozenecké myšlenky byly ještě živé a kdy Čechové (Moravanů se nejspíš nikdo neptal) byli svým mluveným projevem i svým psychologickým ustrojením ještě pořád blízcí Tylovým a Škroupovým současníkům. Oproti tomu současnému Moravákovi musí píseň Moravo, Moravo připadat, jako by ji byl složil Jára Cimrman. Zkrátka z jiné doby a z jiného světa, pro který dnes máme jen shovívavý úsměv.
Proto se vůbec nedivím, že většině obyvatel Moravy je a bude vždy bližší česká hymna Kde domov můj? – na tu si už alespoň zvykli. Mimochodem: může dnes někomu zalichotit ten pravdě vzdálený patos ve slovech „chasa ušlechtilá, žádostivá boje?“ Jsem pro moravskou myšlenku zapálený, ale mějme sebereflexi, tak jako ji měl T.G. Masaryk, když odmítl – byť jako vlastenec – rukopisnou falzifikaci a glorifikaci českých dějin.
Píseň Bože, cos ráčil je – troufám si říct – Moravanům povědomější, nicméně její výraznou slabinou je, že žije toliko v myslích nejstarší katolické generace. Na to, aby mohla být coby moravská hymna přijata většinou současných Moravanů má v mých očích dva zásadní hendikepy: je příliš spjata s katolickým prostředím (skutečně „víře vždy věrní budou Moravané“?) a především jde původně o polskou, nikoli moravskou píseň! To bychom se nestyděli mít za hymnu cizí skladbu?
Co tedy navrhuji:
Možná by nebylo od věci zkusit hledat mezi písněmi moravské provenience, které jsou mezi lidmi dosud živé a oblíbené. Umím si jako hymnu Moravy představit třeba Ej, padá, padá rosenka. Jde o důstojnou, překrásně vystavěnou lidovou píseň, která při kvalitní orchestrální úpravě (muzikolog Miloš Štědroň by z ní jistě vytvořil hudební skvost) a upraveném textu má potenciál zastínit Kde domov můj?. Koneckonců právě tuto píseň si v 70. letech minulého století vybral Oldřich Veselý, aby z ní spolu s kytaristou Radimem Hladíkem učinili nesmrtelnou „českou“ rockovou hymnu. „Rosenka“ je díky této úpravě dodnes jednou z nejpopulárnějších a nejhranějších moravských lidovek.
Jinou „silnou“ písní, která mě coby adept na hymnu Moravy napadá, je úvodní pasáž Jízdy králů od Petra Ulrycha:
Ještě ohník hoří maličko
Však ty se k nám vrátíš brzičko
Malovaná, vyšívaná, v sedle vraných koní
Však ty se k nám vrátíš, písničko
Malovaná, vyšívaná, v sedle vraných koní
Však ty se k nám vrátíš, písničko
Je snad pro Moravu něco typičtějšího než písničky, zpívání, lidové zvyky a bohatá ornamentika? No jistě – víno! Dopišme tedy druhou sloku: nechť je v ní víno, slunce a chvála země.
Ještě létem hoří Pálava
To ve stráních réva dozrává
Neobraná, nečesaná, slunko chodí po ní
Bože, jak pěkná je Morava!
Pooraná, požehnaná, slunko chodí po ní
Bože, spanilá je Morava!
Anebo si budoucí hymnu Moravy nechme zkomponovat odborníky. Vypišme tendr. 🙂
„A ještě něco máme a nemáme, totiž hymnu. Hymna Československé republiky se skládá ze dvou písní, které se zpívají za sebou. Z jedné české a druhé slovenské. Mezi nimi je malá pauza, asi dvě vteřiny, možná tři, ale ne víc. Tato zdánlivě nepatrná chvíle ticha je moravská hymna. Jsme na ni pyšní a domníváme se hrdě i s jistým humorem, že máme nejkrásnější hymnu na světě. Ticho. Ticho, které je dnes tak vzácné, ticho, které je vznešené a skromné zároveň, ticho beze slov, která by nás vyvyšovala nad jiné národy, které nelže a ve kterém tiše myslíme na svoji Moravu. Na onu zvláštní dobrou zemi, co není a přece jenom je.“ – Jan Skácel
PH 2020