„Opouštím stupačku s vědomím rizika krátkého pádu, ale klín je dobrý a prusíky mám.“

Tuto magicky znějící větu, které vůbec nerozumím (a jsem tomu rád!), jsem vyčetl před více než třiceti lety v knize Ze života horolezce od Miroslava Šmída, o kterém se traduje, že byl posledním českým horolezcem-romantikem. Věřím tomu. Neslyšel jsem totiž o žádném jiném lezci, který by po týdenním namáhavém výstupu, několik desítek metrů pod vrcholem, svůj záměr vzdal. Ne kvůli strachu, vyčerpání, spěchu či jiným pochopitelným důvodům, nýbrž z posvátné úcty k majestátu hory. Mirek Šmíd zkrátka nechtěl být tím, kdo ji „pokoří“ – kdo zlomí její kouzlo, odkryje její nevýslovné tajemství. Současný jedinec tento až religiózní postoj sotva pochopí.

„Nemám rád slova pokořit nebo zlomit. Kohokoliv, cokoliv. Můžu pokořit kamarády? Můžu pokořit manželku? Můžu pokořit něco, co mám v oblibě? Jak bych pak mohl pokořit horu? Lidé přece chodí do hor hlavně proto, že se jim tam líbí. Pravda, jsou typy, které si tam jdou napravit svoje mindráky. Tím, že ,pokoří‘ nějakou cestu, stěnu, sami před sebou stoupnou v ceně. Lituju je. Mezi člověkem a stěnou může dojít k boji, ale nesouhlasím s tím, co se často píše v novinách, že nějaký horolezec pokořil horu. Já s tou horou přece žiju, když na ni lezu. Na její vrchol mohu vystoupit, jen když ona dovolí. Pokud to nedovolí, jsem úplné nic.“

Ing. Miroslav Šmíd se narodil 11. května 1952 v Polici nad Metují. Tragicky zahynul 11. září 1993 za dosud nevyjasněných okolností při pádu v závěrečné fázi výstupu na Lost Arrow v Yosemitu. Bylo mu 41 let.

 

PH 29. března 2021