aneb Koho chleba jíš, toho píseň zpívej
Ach, ty prachy! Za mrzký peníz zradil Jidáš Krista a za podstatně „zajímavější“ částky zrazují dnes Valaši sami sebe. Oslabené identity se dá tak snadno využít, stačí vytvořit nabídku. Následující řádky mi poslal kamarád, který se celý život věnuje valašskému folklóru na Frenštátsku:
„Mě hlavně neskutečně irituje název MAS Lašsko (místní akční skupina), což je jakási instituce rozdělující peníze z evropských grantů na lokální projekty v okolí obcí Kopřivnice, Štramberk, Frenštát a Trojanovice. A tím strašně propagují Lašsko na našem území mezi obyčejnými lidmi, kteří o národopisu nic nevědí a jenom si chtějí šáhnout na evropské peníze pro své bohulibé aktivity. Zrovna v sobotu vystupujeme v Trojanovicích (na Četynovicích – památník) na akci pro děti, kterou pořádají místní nadšenci. Když mi poslali plakát, tak mě málem omylo, protože tam měli dole na liště logo MAS Lašsko – asi od nich na to získali nějaké peníze. Tak mě úplně přešla chuť tam vystupovat.“
Co na tom, že folklór a historické prameny jasně dokládají příslušnost Frenštátska k Valašsku a že stejně se vyslovují i odborníci na národopis. Být Valach je krásná věc, ale prachy si za to nekoupíš.
Mám kamarádku, vystudovanou etnoložku, která od roku 1994 pracuje v Etnologickém ústavu AV ČR v Brně a současně je šéfredaktorkou Národopisné revue. V soukromé komunikaci mi napsala:
„Lašsko je asi největší problém vůbec. Frenštát tam ale nepatří. Dialekt není vše. Docela dobře si vzpomínám, jak nás profesor Jeřábek (původem Rožnovák) učil, že žádné Lašsko neexistuje, že je to prostě Valašsko, kde se mluví jedním ze slezských dialektů (to je ale také složitější…). A že si pár lidí dalo velkou práci, aby zmanipulovalo své spoluobčany. Frenštát bych já jako etnolog nikdy do Lašska nezařadila. Ale jestli někdo chce být Lach, tak jím zůstane.“
„A že si pár lidí dalo velkou práci, aby zmanipulovalo své spoluobčany…“
No baže, třeba takový Joža Vochala, „zavilý propagátor Lachů, jehož spekulace dovedl až k absurdní idei ,lašského národa‘ Erwin Goj, známější pod básnickým pseudonymem Óndra Łysohorský.“ (Richard Jeřábek, Národopisná revue 1/2002) Právě tento slezský národopisný zanícenec přemluvil Leoše Janáčka, aby u svých Valašských tanců škrtnul první dvě písmena. Ke změně názvu na Lašské tance došlo v roce 1924, tedy po 35 letech jejich scénického života. (První čtyři z Valašských tanců byly uvedeny v Brně roku 1889, přičemž útržky k nim črtal skladatel v kozlovické hospodě U Harabiša.)
Jaroslav Štika, etnolog a bývalý ředitel Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm vyjmenovává v publikaci Valaši a Valašsko na základě německy psaného dokumentu z 30. let 19. století tyto valašské obce na hukvaldském a frýdeckém panství:
Bordovice, Čeladná, Frýdlant, Hodoňovice, Kozlovice, Velké a Malé Kunčice, Lichnov, Lhotka, Metylovice, Měrkovice, Myslík, Mjaší, Ostravice, Palkovice, Pstruží, Tichá, Trojanovice a Vlčovice. K Valašsku dále řadí Hodslavice, Hostašovice, Starý Jičín, Jičinu, Lhotu Starojickou (s tratí „Na salaši“), Mořkov, Štramberk a Veřovice. (Za první republiky bylo Starojicko prezentováno jako součást tzv. Kravařska.)
Následující text je potvrzením slov profesora Jeřábka: „Je to prostě Valašsko, kde se mluví jedním ze slezských dialektů.“
„Prosby a stížnosti Valachů se nejčastěji týkaly dávek a poplatků, které se stále zvyšovaly. V roce 1653 si stěžovali na nově zaváděné poplatky za paseky a za užívání lesů k pastvě i k rubání dřeva. Chtěli se vrátit k staré praxi zavedené před padesáti lety. Centrem nespokojenců se stala Čeladná, podobného smýšlení však byli i Valaši z podhorských vsí Ostravice, Pstruží, Velké Kunčice, Metylovice a Palkovice. 5. října 1653 píše hukvaldský hejtman Jan Michal z Hornbergu biskupovi, že do Olomouce táhne na 60 Valachů pod vedením Jana Charbula z Ostravice, dále Jana Kuběny, Jana Mináře, Jana Toboly, Štefka, Klepače a Jana Starosta z Čeladné. …
Nadále pokračovaly spory s frýdeckými Valachy. Navzájem se obviňovali z pasení valašského dobytka i krav za hranicí panství a ze zajímání dobytka. Tak při vpádu Frýdeckých v roce 1667 bylo hukvaldským poddaným zajato 58 kusů hovězího dobytka. Překročili přitom hukvaldskou hranici o dvě a půl ,silné míle‘ a dostali se až do blízkosti hory Šorstýn. Salaše vypálili, pastevce pobili a sebrali jim i oděv. Území u pramenů Ostravice bylo místem častých půtek a zajímání.“ – Jaroslav Štika, Valaši a Valašsko
Až tedy narazíte na mapu, kde je Frenštát zahrnut do území Lašska (což má opodstatnění jen v mapách dialektologických), vězte, že je to buď blbost, nebo úplatná propaganda. Věřit ovšem můžete čemu a komu chcete. Já osobně důvěřuji odborníkům: etnologům a etnografům. Ne korumpujícím podnikatelům.
„Lašsko začíná tam, kde kluci přestávají být ogaři.“ – Pavel Hub
——————————————————————————————————————————–
MAS Lašsko: https://1url.cz/MJqyB
Lašsko jako literární a politická mystifikace:
1 – Mapa podle MAS Lašsko (Kozlovice, hrdá obec valašských vojvodů v blízkosti lašských Rychaltic, se od propagátorů Lašska prozatím uplatit nenechaly.)
2 – Mapa podle profesora Richarda Jeřábka, světové kapacity v oblasti národopisu. Toto vymezení Valašska víceméně odpovídá mapám Valašského království.
3 – Frenštátsko v jádru salašnické kultury na Moravě (Jaroslav Štika, Valaši a Valašsko)
„Téměř na celé severní straně radhošťských Beskyd se mohl chovat v osadnických počátcích jen tzv. valašský dobytek. Po celých následujících 300 let pak nalézáme v různých historických pramenech údaje o značném množství kolib a salaší. Souvisí to s valašskou kolonizací, která byla právě zde na Frenštátsku nejintenzivnější. Dle spisovatele Bohumíra Četyny-Strnadla stávaly koliby například ve Frenštátě p.R. na Horečkách, dále v Bordovicích, na Ondřejníku, v Kunčicích pod Ondřejníkem, na Čeladné, v Kozlovicích, v Lichnově a jinde. Uvádí rovněž, že všichni trojanovičtí fojti byli salašníky a zmiňuje se i o existenci posledního trojanovického bači Jana Strnadla, který prožil na salaši plných 60 let.“ (Radomír Golas, Frenštátsko v lidových písních a koledách)
4 – Mapka hukvaldského panství na konci 18. století s vymezením regionu Frenštátska od učitele Jana Boháče z Kozlovic
(Radomír Golas, Frenštátsko v lidových tancích)
5 – Valašské louky, tj. pastviny pro ovce okolo salaše, na mapce od Jana Boháče (Radomír Golas, Frenštátsko a valašská kolonizace)
„Již z pouhého porovnání údajů v soupise valašských luk z r. 1756 vyplývá, že největší počet těchto valašských luk byl zaznamenán právě v Čeladné. …Využíváno bylo úbočí hory Smrku, Kněhyně, Velké Stolové, ale i oblasti ležící jižněji při samotných hranicích hukvaldského panství. Mnohé z těchto pomístních názvů se dochovaly do dnešních dnů. Jmenujme například Velký pod Kučerovým, Janoščanka… /vyjmenováno dalších 21 názvů/“
(Lenka Nováková, Valaši na hukvaldském panství po třicetileté válce)
6 – Kozlovice: místní názvy, které mají původ ve valašském hospodaření, na mapce od Jana Boháče (Radomír Golas, Frenštátsko a valašská kolonizace)
7 – Socha z Opálené na paměť valašské portášské stanice v Čeladné (Radomír Golas, Frenštátsko v činnosti lidových umělců a sběratelů)
8 – Hranice mezi lašskými (šedá) a východomoravskými (žlutá) dialekty podle jazykovědce Františka Trávníčka (1926). Dělicí linií mezi moravskými a lašskými (slezskými) nářečími jsou radhošťské hřebeny a Veřovické vrchy. Na současném Frenštátsku však původní východomoravskou i pozdější lašskou mluvu převálcovala spisovná čeština s moravismy.
