Nedávno mi kámoš (nebudu jmenovat, byl to Drahoš) rozsedl sedací kostku v obýváku. Uvažoval jsem, že ji vyhodím a koupím novou, ale tím bych nejspíš hodně naštval Lucii. Ta si totiž kostku ve vylepšené podobě natolik zamilovala, že je schopna prospat v ní půl dne. Inu, všecko zlé je k něčemu dobré.

Dnes ráno mě Lucka vzbudila obzvlášť něžně: cítil jsem na nose její čumáček a šimrání vousů. V polospánku jsem se blaženě usmíval. Po chvíli mi ale přišlo divné, že její vrnění přichází jakoby z dálky. Otevřel jsem oči a uviděl… ocas. Plus příslušenství. Lucka na mně ležela obráceně. Na nose jsem neměl čumáček. Vyskočil jsem, abych si pořádně umyl hubu mýdlem. Inu, všecko zlé je k něčemu dobré.