Při vší úctě k profesní dráze a odborným kompetencím pana Baara (se kterým mě spojuje jenom místo narození – Nový Jičín), dovolím si mu v jednom oponovat. Říká totiž o sobě, zcela v duchu hodslavského rodáka Františka Palackého, že je Čech z Moravy. Proč to cítím jinak, tak trochu v duchu Jana Ámose: „Moravan původem, Čech jazykem“? Já Pavel Hub z Frenštátu a Hostašovic nejsem Čech z Moravy, nýbrž Moravák z Česka, tj. z česky mluvících zemí. Detail? Ano, je to detail. Ale tato drobnost „makes a big difference“.

Říká se „bližší košile než kabát“. Pochopitelně, bližší je obec než region, bližší je region než země a bližší je země než stát. Když si to srovnám a aplikuju sám na sebe, jsem obyvatelem okrajové části moravského Valašska, které v současnosti náleží k Česku – České republice, chcete-li. Proč říkám „v současnosti“? Protože si umím představit, že moravské Valašsko může být za jiné politické konstelace součástí kupříkladu Slovenské republiky, aniž by přestalo být moravským Valašskem. Konečně Morava byla v minulosti, byť nakrátko, součástí Polska i Uher, aniž přitom přestala být Moravou. A hodně dlouho, bratru 400 let, byla jednou z mnoha autonomních zemí Rakouska-Uherska. Co je proti tomu nějakých sto let (ne)existence v českém státě? Neboli: region a země jsou konstanty, stát (nástupce říše) je proměnná.

Proč tedy nemůžu dát za pravdu panu Baarovi? Protože je mu bližší kabát než košile. Protože před vznikem Československa by se – dle téže logiky – identifikoval jako (český) Rakušan z Moravy. Protože je mu stydno říci prostě: „Jsem Moravan“, jakož není stydno žádnému Čechovi ani Slovákovi říci o sobě, že je Čech nebo Slovák. Protože nahlíží na Moravu ne jako na tisíciletou samosprávnou zemi (byť komunisty zrušenou a dosud neobnovenou), ale jako na pouhý region. Tedy zemi poníženou na úroveň Krušnohorska, Chodska, Horácka, Hané, Valašska, nebo Lašska, ke kterému se také hlásí. Je tedy Čechem z Moravy, nebo Čechem z Lašska? Nedává to smysl.

Pokud chce pan Baar na svých cestách „přiblížit to naše Česko v srdci Evropy“ nepoučeným cizincům, neměl by tak činit pomocí tvrzení, že je Čech z Moravy. Budou z toho dokonale paf. „Jakto, že nejsi Moravan, když jsi z Moravy?“ zeptá se logicky uvažující Nepálec, Sioux nebo Křovák, který o státu jménem Morava v životě neslyšel. Ostatně zrovna tak nechápavě by ještě na konci 19. století vyvalil oči běžný Moravák, kdyby jej nazvali Čechem. Věci znalý domorodec se zase může otázat: „A z které Moravy: té v Česku, v Srbsku, nebo ve Skotsku?“ (Slezan by analogicky musel upřesnit, je-li Slezanem z Česka, nebo z Polska; Rusín, zda je Rusínem z Ukrajiny, Polska, Slovenska apod.) Chce-li se tedy pan Baar vyhnout hrubému nedorozumění, nechť raději řekne: „I´m a Moravian from Czechia.“ Tady už je šance, že nevzdělanci docvakne alespoň spojitost s jednou z kavkazských republik.

V roce 1999 jsem pracoval v restauraci Strike Four v severoirském Belfastu. Kuchař Charlie se v jednu chvíli vytasil se svými znalostmi a směrem ke mně nahlas, aby to všichni slyšeli, pronesl: „Paul, you are Bohemian!“ A protože jsme se rádi štenkrovali, jen jsem se zasmál a klidně odpověděl: „Charlie, you don´t know shit. I´m not Bohemian, I´m Moravian.“ Zjevně jsem ho rozhodil. Podstatně méně sebejistě pak řekl: „Moravian? I´ve already heard this somewhere…“ (Moravan? To už jsem někde slyšel…) Aby ne. Taktně jsem mu připomněl, že každý den chodí do práce kolem Moravian church, kostela Moravských bratří. Kde je Suchdol nad Odrou, místo původu zbožných Moravanů, jsem mu pochopitelně nevysvětloval. Raději jsem ho poučil, že Morava je jednou ze tří zemí České republiky na východ od Prahy. V současnosti.