Seděl jsem v Lubině s přítelem Leninem,

dřisty a chvisty tam prokládal vtipy.

Četl nám z dopisu vojínu Jahymu:

prdel a hlášky jak z montypajtna klipy.

Seděl jsem u stolu s Voloďou Iljičem,

dusil mě smích a tabák a slipy.

 

Seděl jsem v Lubině s přítelem Leninem,

dumal o Dublinu a stříhal metr.

Povstal jsem zařečnit: o ztuchlém režimu,

lokajství národa, blbosti voličů…

Sednul jsem ke stolu s Voloďou Iljičem

a Iljič řek: „Ty mluvíš NPČ.“

 

„NPČ, NKK, málo fundovaně.

Národ je národ a ty hlava z dubu.

Vládě dej důvěru, hlas konstruktivní straně.

Však držíš-li krok, pak měl bys taky hubu.“

PKK Iljičů hleděl jsem na PČ,

věděl jsem, že se dneska zrubu.

 

Dali jsme v putyce řeč o polityce.

Co slýchal jsem zleva, teď slyšel jsem z pravice.

Dnes však jsem svobodně a nahlas zabučel

názor, jenž vezmu-li kolem a kolem…

Bylo to o ničem s Voloďou Iljičem:

čím déle učil, tím víc byl volem.

 

Poslal jsem do PČ Voloďu Iljiče.

 

PH 1997