(O neúctě k životu a blbém vtipkování)
Definice na Wikipedii říká, že „cynik dnes znamená člověka, který jedná bezohledně a beze studu, který zraňuje city druhých, zejména zpochybňuje a zesměšňuje to, co druzí uznávají jako základní morální a lidské hodnoty.“
Povšiml jsem si, že fotky s mrtvými těly zvířat stylizovaných do všech možných pozic a podob jsou na Facebooku sdíleny dokonce i lidmi, kteří by zvířeti nikdy neublížili (chci tomu věřit) a kteří jsou celkově vzato „fajn“. Proč tedy ten nevkus, pokud jde o zobrazování mrtvých těl zvířat? Proč ta netaktnost, pokud jde o city těch, jimž utrpení kohokoliv není lhostejné?
Myslím si, že za tím vězí dvě silné pohnutky:
- Obsedantní touha pobavit a šokovat, bez ohledu na téma, míru a vkus. Bezmyšlenkovitost, klouzání se po povrchním duchu doby.
Nacisté viděli Čechy jako „smějící se bestie“, což je poměrně přesné v tom smyslu, že třebas nejsme niterně bestiální a zlí, ve svém před ničím se nezastavujícím humoru jsme ochotni posloužit komukoli a čemukoli. Za bonmot prodáme vlastní rodiče. Psychoanalytik by v našem obsedantním vtipkování odkryl i jeden ze sebeobranných mechanismů – úpornou snahu neprocítit v hloubi srdce nic, co by nás mohlo usvědčit ze zranitelnosti či nejistoty, co by nás mohlo přimět k slzám, emocionálně nás rozhodit nebo dostat do rozporu s okolím.
„Černý humor a jeho konkrétní projevy se často pohybují na hraně společenského vkusu. Černý humor zdůrazňuje absurditu světa a současně proti ní tvoří jistou formu intelektuální obrany. Tímto obratem k absurdnímu se černý humor odlišuje od cynismu.“ – Wikipedie
- Rozežranost vyvěrající z potravinového nadbytku a neúcta k životu bytostí, které jsme ponížili na předměty, bílkovinné zdroje a surovinu zvanou „maso“.
Ačkoli jsme se naučili třídit odpad, vážit si lesů a vody, ačkoli jsme přijali za své základy ekologie (vzešlé z myšlení severoamerických indiánů, z jejich vědomí posvátného kruhu, v němž jeden tvor je závislý na druhém), nenaučili jsme se tomu nejzákladnějšímu: nahlížet na zvíře jako na vtělení Ducha Wakhan-tanky, jako na svého bratra či sestru.
Indián rozumí tomu, že zabít jinou bytost (slovo „bytost“ je odvozeno od řeckého Bythos – „Boží hlubina“), aby jeho lid a on sám mohl žít, je v tvrdých přírodních podmínkách často nevyhnutelné. Pořád si je však vědom toho, že bere život tvoru, kterého Bůh z nicoty povolal k životu – a že za tuto oběť je proto třeba děkovat a prosit jeho ducha za odpuštění. Kam jsme ve svém postoji k životu a k smyslu oběti dospěli my „racionálně uvažující moderní lidé“ netřeba rozvádět.
„Cynik je člověk, který sice zná cenu všeho, ale nezná hodnotu ničeho.“ – Oscar Wilde
Já bych to řekl jinak: Jsme jen hloupí majitelé chytrých telefonů.
PH 2020